Week 52: 14/01 - 20/01
What a year
Woah, week 52 has come round quick. While we can't believe a year has gone by, we also can't believe that he's only been with us for a year. It feels like a life time. There's still a couple of days before his birthday and many decorations to prepare for the parties this weekend.
Roland's room
As I write this on Tuesday night, the last major piece of work was completed on Roland's room. We wanted to get it done by his birthday and have it as a usable space for the weekends celebrations, and by some luck we managed it. It looks so good and I'm very impressed with Tee's painting skills. I'll admit that I thought there was going to be a point where we would be painting over it but she stuck with it and proved me wrong. Roland seems more impressed he has plugs in his room.
Booties
Now he's got some shoes he's able to roam "freely" outside. It's a little harder to walk with the shoes on and on uneven ground. Another example of dad over estimating his skills is when I let go of his hands straight away, and he face planted in the mud. Over the weekend he was able to run around with all the other kids at the park. He also had a go at climbing the ladder on the slide, and did the slide from the top. IMO he's better on the vertical than the horizontal.
Climbing
He really is a climbing baby. He's able to climb up the stairs on his own. Tee took him back to the park and he climbed the ladder with no help. I set this up so he could see out of the window, and now we can't have the soft play near the window. Tee has been looking how to install a climbing wall in his room.
A colleague at work took his son climbing. And it lasted a number of years before he turned round and said "Dad, I don't want to go bouldering any more". I'm not ready for this kind of heart break.
Jaký to byl rok
Páni, týden 52 přišel neuvěřitelně rychle. Nemůžeme uvěřit, že už uplynul celý rok, ale zároveň se nám nechce věřit, že je s námi teprve rok. Připadá nám to jako celý život. Do jeho narozenin zbývá ještě pár dní a čeká nás spousta výzdoby na víkendové oslavy.
Rolandův pokoj
Když tohle píšu v úterý večer, poslední velká práce v Rolandově pokoji je hotová. Chtěli jsme to stihnout do jeho narozenin a mít pokoj připravený jako funkční prostor pro víkendové oslavy – a s trochou štěstí se nám to povedlo. Vypadá to skvěle a jsem opravdu hodně ohromen Tee jejími malířskými schopnostmi. Přiznávám, že jsem si myslel, že přijde chvíle, kdy to celé budeme muset přetřít, ale ona to nevzdala a dokázala mi, že jsem se mýlil. Roland je zatím nejvíc nadšený z toho, že má v pokoji zásuvky.
Botičky
Teď, když má boty, může se venku pohybovat „svobodněji“. Chůze v botách je ale o něco těžší, zvlášť na nerovném povrchu. Další ukázka toho, jak tatínek přecenil jeho schopnosti, nastala ve chvíli, kdy jsem mu hned pustil ruce – a on skončil obličejem v blátě. Přes víkend už ale zvládl běhat po parku se všemi ostatními dětmi. Zkusil si také vylézt po žebříku ke skluzavce a pak se sklouzl úplně shora. Podle mého názoru mu to jde líp vertikálně než horizontálně.
Lezení
Je to opravdu lezecké miminko. Zvládne sám vylézt po schodech. Tee ho vzala znovu do parku a tam vylezl po žebříku úplně bez pomoci. Nastavil jsem mu jednu věc tak, aby mohl koukat z okna – a teď už si nemůžeme dovolit mít měkké herní prvky blízko okna. Tee se dokonce dívá na to, jak by se dala do jeho pokoje nainstalovat lezecká stěna.
Jeden kolega z práce bral svého syna lézt. Vydrželo mu to několik let, než se jednou otočil a řekl: „Tati, už nechci chodit bouldrovat.“ Na takový druh zlomeného srdce ještě nejsem připravený.