Week 50: 31/12 - 06/01

Happy New Year

For Roland's first New Year.. he was.. drum roll 🥁.. asleep.

And so were we. This was the first time either of us has slept through midnight in years. Probably since we were children. And you know what, no regrets. We had plans to go for a hike on the first so we wanted to be fresh. Plus with babies you never know what kind of night you're going to get, it wasn't worth the risk.

Just before we went to sleep, we checked YouTube for any live fireworks as throughout most of the day "it's new years somewhere". We caught the Dubai fireworks, had a sparkler on the balcony and went to bed. In the Morning, Roland and I watched the London fireworks.

Tee woke up pretty sick so we changed out hiking plans for a walk around town. Despite the small Welsh town we moved to, we're still discovering places we have never been.

Snow day

Bro couldn't believe his eyes the first time he saw the snow covering. He was captivated any time you showed him outside. He was content looking out at the snowy hills the whole car journey to Bangor. Tee and I talked about what must be going through his mind. Without the understand of what snow is, his whole world has changed over night. We had bought him a sledge in preparation but with poorly-ness, nap schedules, and rain we didn't get out on it. However, there's more snow forecast soon.

Genius

Roland plays by himself a lot. On those nights where I missed out on some sleep, I'm super grateful he does. However, this morning I almost missed my "Is my baby a genius moment".

He's had the classic shapes and holes-of-those-shapes toy for a while. We showed him you could put the shape in the hole of that shape. He didn't care, so we stopped playing that game and just put them back in the box through the top. Fast forward to this week and I hear him putting the blocks back in the box, but slowly. When I look over he is carefully placing the circle in the circle hole. I'm stunned.

It's been months since we showed him this.

Šťastný nový rok

Rolandův první Nový rok… byl… bubny prosím 🥁… prospal.
A my taky. Bylo to poprvé po letech, co jsme oba prospali půlnoc. Asi naposledy ještě jako děti. A víte co? Vůbec toho nelitujeme. Měli jsme v plánu jít prvního na túru, takže jsme chtěli být odpočatí. A navíc – s miminky nikdy nevíte, jaká noc vás čeká, nestálo to za to riskovat.

Těsně před spaním jsme se podívali na YouTube, jestli někde neběží živé přenosy ohňostrojů – přece jen „někde na světě je už Nový rok“ skoro celý den. Chytili jsme ohňostroj v Dubaji, na balkoně zapálili prskavku a šli spát. Ráno jsme se pak s Rolandem dívali na londýnský ohňostroj.

Tee se probudila dost nemocná, takže jsme místo túry zvolili procházku po městě. I přesto, že jsme se přestěhovali do malého velšského městečka, pořád objevujeme místa, kde jsme ještě nikdy nebyli.

Sněhový den

Brácha nemohl uvěřit vlastním očím, když poprvé uviděl všude kolem sníh. Kdykoli jsme mu ukázali ven, byl úplně fascinovaný. Celou cestu autem do Bangoru byl spokojený a koukal na zasněžené kopce. Tee a já jsme si povídali o tom, co se mu asi honí hlavou. Bez pochopení toho, co sníh je, se mu celý svět přes noc úplně změnil.

Koupili jsme mu sáňky dopředu, ale kvůli nemoci, spánkovému režimu a dešti jsme se na nich ven nedostali. Naštěstí má brzy znovu sněžit.

Génius

Roland si hodně hraje sám. V noci, kdy se moc nevyspím, jsem za to opravdu vděčný. Ale dnes ráno jsem málem přišel o svůj moment „je moje dítě génius?“.

Už nějakou dobu má klasickou hračku s tvary a odpovídajícími otvory. Ukazovali jsme mu, že se tvar dává do správného otvoru. Nezajímalo ho to, tak jsme tu hru vzdali a kostky jsme jen házeli zpátky do krabice shora. O pár měsíců později – tento týden – slyším, jak dává kostky zpět do krabice, ale pomalu. Když se podívám, vidím, jak opatrně zasouvá kolečko do kulatého otvoru. Úplně mě to ohromilo.

Ukazovali jsme mu to před měsíci.