Week 48: 17/12 - 23/12

Haircut 100

We'd been talking about cutting his hair for a while but now it was in his eyes. This was the final straw. Sadly my two favourite hair cuts for kids (skin head and mullet) aren't really doable with Roland's very thin hair, so we opted for just a trim. While Tee was cutting I said "Don't make his fringe too short or too straight". I'll let you be the judge of how short and straight that fringe is. I suspect she did it on purpose as people only comment on how much he looks like me.

Nearly Christmas

The lead up to this Christmas has been surprisingly less stressful than usual. Maybe having the boy has forced us to be more prepared this year. We've watched our first Christmas film with the boy; Arthur Christmas. It took us a week to watch it as he doesn't care much for more than 20 minutes of TV at a time.

Roland's room

His room is our current focus on house renovations. We thought we'd bring Roland along on one of the jobs. Front carriers are great for carrying your baby but they make it difficult to actually do anything when carrying. Sling it into a backpack though and you're off to the races. If you're moving, he's fine in there for ages. Stop moving though and it's a different story. Sadly, polyfilling cracks is a stationary job.

Walking

I'm excited for the time off as I get to join on Roland's napping pram walk and we get to go out further a field. The plan was to back door into the National Trusts Penrhyn Castle. Sadly they had their bases covered so we ended up circumventing the entire ground. What a mission but the scenery was worth it.

Developments

Roland has been cruising for a while now. Very confident there, even playing a game of cat and mouse with a fair bit of speed for such a small boy. We then progressed to little moments of forward movement from the coffee table to the couch. One or two steps. Then he would go from a table to our arms. Three or four steps with a swan dive at the end. Then we'd go between me and Tee, and now we control the distance he had to travel. Sometimes he would surprise us, I lost £100 to him because I didn't believe he would make one of the distances. Silly me. But these challenges seem to have helped because now we are here.

Sestřih jako ze salonu

O stříhání vlasů jsme mluvili už delší dobu, ale teď už mu padaly do očí. To byla poslední kapka. Bohužel moje dva oblíbené dětské účesy (holá hlava a mullet) s Rolandovými velmi jemnými vlásky nepřipadaly v úvahu, takže jsme se rozhodli jen pro lehké zastřižení. Když Tee stříhala, řekl jsem: „Hlavně mu to neudělej moc krátké nebo moc rovné.“ Jak krátká a rovná ta ofina je, posuď sám. Mám podezření, že to udělala schválně, protože lidé stejně pořád říkají, jak moc je mi podobný.

Blíží se Vánoce

Předvánoční období bylo letos překvapivě méně stresující než obvykle. Možná nás narození malého donutilo být letos lépe připravení. Podívali jsme se s Rolandem na náš první vánoční film – Arthur Christmas. Trvalo nám to celý týden, protože ho televize zajímá maximálně dvacet minut v kuse.

Rolandův pokoj

Jeho pokoj je teď hlavním cílem našich domácích rekonstrukcí. Řekli jsme si, že Rolanda vezmeme s sebou na jednu z prací. Přední nosítka jsou skvělá na nošení miminka, ale dost ztěžují jakoukoli práci. Když ho ale dáte do nosítka na záda, můžete se pustit do akce. Dokud se hýbete, je v pohodě klidně celé hodiny. Jakmile se ale zastavíte, je to jiný příběh. Bohužel tmelení prasklin je práce, při které se stojí na místě.

Chůze

Těším se na volno, protože se budu moct přidat k Rolandovým uspávacím procházkám v kočárku a vyrazit o něco dál než obvykle. Plán byl projít se „zadní cestou“ k hradu Penrhyn Castle, který spravuje National Trust. Bohužel měli všechno dobře zabezpečené, takže jsme nakonec obešli celý areál dokola. Byla to pořádná výprava, ale výhledy za to stály.

Pokroky

Roland už nějakou dobu chodí kolem nábytku. Je u toho hodně sebejistý, dokonce si s námi hraje na kočku a myš a na tak malého kluka je překvapivě rychlý. Pak přišly první malé přesuny dopředu – od konferenčního stolku ke gauči. Jeden nebo dva kroky. Potom šel od stolu rovnou do naší náruče – tři nebo čtyři kroky zakončené skokem vpřed. Následně jsme si stoupli já a Tee proti sobě a začali jsme regulovat vzdálenost, kterou musel ujít. Občas nás překvapil – prohrál jsem s ním 100 liber, protože jsem nevěřil, že jednu z těch vzdáleností zvládne. Moje chyba. Zdá se ale, že tyhle výzvy mu pomohly, protože teď jsme tady.