Week 44: 19/11 - 25/11
Getting about
The boy is really moving now. He's cruising around the furniture at some pace. And he's enjoying new games like being chased. You can tell when he wants to play because he gets up by the sofa and gives you this cheeky look on his face that screams "chase me". As you go towards him, he darts off in the opposite direction. You go round to the other side of the coffee table. He lets out a shriek of joy as he flies the other way.
As well as the games of cat and mouse, he's getting braver with letting go of the furniture and taking steps on his own. He also is learning that he can get him self into small spaces. Another "under the table" saga this was.
Family walks
We got to spend a lovely Sunday together with other family friends. The crew was 13 strong. Each family had a backpack with a little one inside. Most babies had a cry, one baby had a sleep (not Roland). The weather was.. on and off. There was a moment we were in the sun, and I bet everyone collectively wished they weren't in waterproofs. Two seconds later we were all very glad we were in our waterproofs. However a little snack break by a hidden lake with a rainbow running over it was a silver lining enough for some soggy trousers.
Siabod cafe after (Get a cake or ciabatta, skip the breakfast. It's not what it used to be) for some heat and fuel. The kids could have a run (Roland.. crawling) around and the backpack carriers could rest their legs. It was later this day that Roland dared to take steps on without holding on and we believe it's after seeing the older boys running around.
Pohyb
Chlapík už se teď opravdu hýbe. Obchází nábytek docela rychlým tempem. A objevuje nové hry, třeba to, že ho někdo honí. Poznáte, kdy si chce hrát – postaví se u gauče a dá vám ten drzý výraz, který úplně křičí „honi mě!“. Jakmile se k němu rozběhnete, vystřelí přesně opačným směrem. Oběhnete konferenční stolek, a on radostí ječí, když se prosmýkne na druhou stranu.
Kromě her na kočku a myš je stále odvážnější a pouští se nábytku, aby udělal pár krůčků sám. Taky zjišťuje, že se dokáže dostat do maličkých prostorů. Ano… další kapitola do ságy „pod stolem“.
Rodinné procházky
Měli jsme krásnou neděli s přáteli a jejich rodinami. Byla nás skupina o třinácti lidech. Každá rodina měla na zádech batoh s malým pasažérem uvnitř. Většina miminek si pobrečela, jedno dokonce usnulo (ne Roland). Počasí bylo… proměnlivé. Chvíli jsme šli na sluníčku a myslím, že jsme si všichni zároveň přáli, abychom neměli na sobě nepromoky. O dvě sekundy později jsme byli velmi rádi, že je máme.
Malá pauza na svačinu u ukrytého jezírka s duhou nad ním byla dostatečnou náplastí na mokré kalhoty.
Potom jsme se zastavili v kavárně Siabod (dejte si dort nebo ciabattu, snídani raději přeskočte — už to není, co to bývalo) na trochu tepla a energie. Děti se mohly proběhnout (Roland… plazit) a nosiči batohů si mohli odpočinout nohy. A právě tenhle den se Roland poprvé odvážil udělat kroky úplně bez držení — věříme, že to bylo po tom, co viděl starší kluky pobíhat kolem.