Week 43: 12/10 - 18/11

Developments

We have a "Ba Ba" baby. He's learnt that he can make different sounds with his mouth other than crying or shouting. Or screaming matches with mum. It's extremely cute. Although "babi" is Czech for Grandma, Tee and I are pushing "ma" and "da" on him. He is getting close on "da" but he's been making a sound very close to "ma" for a while it's hard to tell who is winning.

He's also learnt to shake his head side to side. We take it as "no" but sometimes he does it when he obviously means yes. Deciphering babies is a skill in and of itself. He's learning a lot at the moment. The other morning after waking up he finds the TV remote which he usually would just chew and bash the coffee table with. But he brings it up to me, shakes his head and winged. Clueless, I shrug and tell him I don't understand and pick him up. He cries. I put him down, more head shaking more whinging. I turn the TV on, he's quiet. I turn the TV off, crying. I put K Pop demon hunters on and he sits and cuddles with me.

Toughness

Friends tell us how big he is, but for us he's the same tiny baby we brought home from the hospital. It's hard to see his growth when you're with him everyday. A lesson that I've enjoyed learning is that he's tougher than that baby we bought home all those months ago. Which means we can throw him around a bit more. We get to enjoy wrestling together. We get to hold him upside down and tickle him. But my favourite is letting him jump off the windowsill into my arms. He loves it too, of course. But I love showing him that I'll always be there to catch him when he needs.

Patience

Now for something we're teaching each other. He's starting to play with different toys now. Sure most things just go in his mouth or he knocks the tower down but he's now turned his attention to these things.

I remember looking at these with adult eyes thinking "what fun are those? who would want to play with that?". Turns out, babies do. He will sit in deep concentration moving these little things around the wires. Sometimes really well, most times not. Now how does this help me be patient? Well, have you ever watched someone do something badly that you can do well? And you can't offer help, only encouragement. That's parenting.

Tee’s corner:

Finally took Roland swimming in Wales! Swimming pool of course, no cold water swimming just yet… Been talking about it for months, and he always got poorly, we went away or something came up. He’s only been to the swimming pool twice. First time when he was about 9 weeks old as my wish for first Mother’s Day activity and second time when he was about 22 weeks - for Czech children’s day activity. The first time he observed, was quiet, we think he kind of enjoyed it. Second time not so much.

I was a bit nervous this time, going on my own with him, there is a lot of logistics (and bags) involved in this. For some reason he hates public baby change tables at the moment so getting him into his swim nappy and swim costume was a fight. We managed. The moment his little toes felt the cold water, he wanted to get out. He squeezed me so tight (cute, finally got some cuddles out of him!) and was making nervous, uncomfortable sounds for about 5 minutes before the instructor started speaking. For some reason he liked her face or voice and was smiling at her. Not sure if he was pretending in front of her or if it was true but after about 15 minutes he seemed to be having a pretty good time! No water can touch his face or head or ears of course, that’s a no go for now. But little steps. After swimming I bribed him with baby crackers on the changing table (all the other kids were crying and I was so proud of myself for my clever idea haha) so that went relatively smoothly, however the drive home was the worst one yet. I had to sing a lot of songs and even pull over to pass him more toys.

There was a boy only a few days older than Roland (and much smaller, which made me realise that Roland is a little cute chubby baby and even if he refuses to eat at the moment, he is and will be okay for a while with those fat stores haha) …anyways this boy has been swimming since 6 weeks old and loved splashing, face under water, was kicking legs… it made me a little bit sad that I’ve not started going swimming with Roland regularly sooner, but its just been a lot with moving houses and trip to Czech and other things like illnesses and mood swings (both me and Roland). I promised to myself I’ll go regularly now so he’s a splashy baby ready to surf and cold water dip in no time! Saying that we will have to skip this week due to his snotty nose and cough.

Vývoj

Máme doma „Ba Ba“ miminko. Zjistil, že umí vydávat různé zvuky, nejenom plakat nebo křičet. Případně se s mámou předhánět, kdo udělá větší „scénu“. A je to neuvěřitelně roztomilé. I když „babi“ v češtině znamená babička, já s Tee na něj tlačíme „ma“ a „da“. Ke „da“ má docela blízko, ale zvuk podobný „ma“ dělá už nějakou dobu, takže je těžké to poznat.

Taky se naučil kroutit hlavou ze strany na stranu. My to bereme jako „ne“, ale občas to dělá i v situacích, kdy očividně myslí „ano“. Rozluštit miminko je disciplína sama o sobě. Teď se toho učí opravdu hodně. Jedno ráno po probuzení našel ovladač od televize, který obvykle jen žvýká a mlátí s ním do konferenčního stolku. Tentokrát ho ke mně přinesl, zakroutil hlavou a začal kňourat. Neměl jsem vůbec tušení, o co mu jde, tak jsem pokrčil rameny, řekl mu, že mu nerozumím, a zvedl ho. Pláč. Položil jsem ho, zase kroutil hlavou a kňoural. Zapnul jsem televizi – ticho. Vypnul jsem – pláč. Pustil jsem K-pop lovce démonů a on se ke mně spokojeně přitulil.

Odolnost

Kamarádi nám říkají, jak je velký, ale pro nás je to pořád ten malinký mimouš, kterého jsme přivezli z nemocnice. Když jste s ním každý den, těžko se ten růst vnímá. Jedna lekce, kterou jsem si moc užil, je uvědomění, jak moc už zesílil. Což znamená, že si s ním můžeme dovolit být trochu „drsnější“. Můžeme spolu zápasit. Zvedat ho a lechtat hlavou dolů. Ale moje nejoblíbenější věc je, když skočí z parapetu přímo do mých rukou. Taky to miluje, samozřejmě. A já mám takovou radost, že mu můžu ukazovat, že tu vždycky budu, až bude potřebovat chytit.

Trpělivost

A teď něco, co se učíme navzájem. Začíná si hrát s různými hračkami. Jasně, většina věcí končí v puse nebo je shodí ze stolu, ale už se na ně začíná opravdu soustředit.

Pamatuju si, jak jsem se na tyhle hračky díval dospělýma očima a říkal si: „Co je na tom zábavného? Kdo by si s tím chtěl hrát?“ No… miminka by si s tím chtěla hrát. Sedí u toho v hluboké koncentraci a posouvá ty malé dřevěné kuličky po drátkách. Někdy mu to jde skvěle, většinou moc ne. A jak mě to učí trpělivosti? No… už jste někdy sledovali někoho, kdo dělá něco špatně – něco, co vy umíte dobře? A nesmíte pomoci, jen povzbuzovat? To je rodičovství.

Tee – koutek Tee

Konečně jsem vzala Rolanda zaplavat do Walesu! Samozřejmě do bazénu, žádné studené moře zatím… Mluvila jsem o tom celé měsíce, ale pokaždé se něco pokazilo – byl nemocný, někam jsme odjeli, nebo do toho něco vlezlo. V bazénu byl zatím jen dvakrát. Poprvé jako dárek ke Dni matek, když mu bylo asi 9 týdnů. Podruhé kolem 22 týdnů na Den dětí. Poprvé jen tiše pozoroval a myslíme, že se mu to líbilo. Podruhé už méně.

Tentokrát jsem byla trochu nervózní – jít sama s miminkem je logistika sama o sobě (a milion tašek). Z nějakého důvodu teď nesnáší veřejné přebalovací pulty, takže dostat ho do plavek byl boj. Ale zvládly jsme to. Ve chvíli, kdy se jeho malé prstíky dotkly studené vody, chtěl pryč. Přitiskl se ke mně tak pevně (konečně jsem z něj dostala pořádné mazlení!) a asi pět minut vydával nervózní, nespokojené zvuky… dokud nezačala mluvit instruktorka. Něčím se mu líbil její hlas nebo obličej a okamžitě se na ni začal culit. Nevím, jestli to předstíral, nebo ho to opravdu uklidnilo, ale po 15 minutách už vypadal docela spokojeně! Voda se nesmí dotknout jeho obličeje, hlavy ani uší, to je zatím úplné tabu. Ale malé krůčky.

Po plavání jsem ho podplatila křupkami (všechny ostatní děti brečely a já si připadala jako génius haha), takže převlékání proběhlo relativně hladce. Ale cesta domů byla zatím nejhorší. Musela jsem zpívat milion písniček a dokonce jednou zastavit, abych mu podala další hračky.

Byl tam chlapeček jen o pár dní starší než Roland (a mnohem menší – což mě utvrdilo, že Roland je takový náš roztomilý baculatý mimísek, a i když teď moc nejí, má zásoby na nějakou dobu haha). Ten chlapeček chodí plavat od šesti týdnů a miluje to – cáká, dává hlavu pod vodu, kope nohama… Trochu mě zamrzelo, že jsme s pravidelným plaváním nezačali dřív, ale poslední měsíce byly prostě chaos: stěhování, výlet do Česka, nemoci, nálady (moje i Rolandovy). Sama sobě jsem slíbila, že teď už budeme chodit pravidelně, aby byl brzy připravený na surfování a studené moře! Teda – tento týden musíme vynechat, protože je zase usmrkaný a kašle.